Příběhy psané Hnědým perem

Nejhorší, pokud píšete články do Hnědých Řití je, že nemůžete často psát o skutečných událostech a skutečných lidech. Protože by se v těch příbězích našli, nebo jejich blízcí by je tam našli. Neboť některá tajemství by neměly vyzrazovat ani Hnědé.
A víte co je úplně nejhorší? Že některé ty příběhy nestojí na za nic víc, než je napsat na Hnědé Řitě. Než je sepsat a vydat, aby se tím hnusem kochali lidé okolo a při kávičce se podivovali tomu, co všechno že je na světě možné. Protože žít tyhle příběhy, nést je v paměti do konce svého žití, to je něco, co nelze nikomu přát.

Nejhorší, pokud píšete články do Hnědých Řití je, že nemůžete často psát o skutečných událostech a skutečných lidech. Protože by se v těch příbězích našli, nebo jejich blízcí by je tam našli. Neboť některá tajemství by neměly vyzrazovat ani Hnědé.
A víte co je úplně nejhorší? Že některé ty příběhy nestojí na za nic víc, než je napsat na Hnědé Řitě. Než je sepsat a vydat, aby se tím hnusem kochali lidé okolo a při kávičce se podivovali tomu, co všechno že je na světě možné. Protože žít tyhle příběhy, nést je v paměti do konce svého žití, to je něco, co nelze nikomu přát.

Luigeho jsem poznal přes Joseho, Jose se s ním někde seznámil a pak jsme všichni tři měli sex. Zvláštní sex na hovno, kde jsem se od začátku líbil Luigemu a Luige mně, kde Jose byl navíc a kde jsme se s Luigem hledali pohledy. A když Jose šukal Luigeho, dívali jsme se na sebe a ty pohledy říkali vše, to, že jsem žárlil, že jsem nechtěl, aby ho Jose šukal a Luige mi říkal, že mu to nic nedává, že jenom čeká až to skončí a budeme spolu.
Nabídl jsem pak Luigemu, že ho odvezu domů a Luige, jak jinak, přijal.

Tady je třeba opět skončit, protože co doteď byla lehká, zpestřující historka ze života, začne dostávat mostrózní obrysy a zúčastnění by se v tom mohli velmi lehko najít.

Občas, když se díváte na hvězdy, tak jste šťastní. Držíte za ruku toho, koho milujete a je vám dobře. V tu chvilku to nevíte, víte, že je vám příjemně, ale nevíte jak.
Když sedíte s milým nebo milou v příjemné restauraci po výletu krásnou krajinou, jíte výborný jarní salát a zapíjíte vychlazeným pivem, je vám skvěle. Pozorujete svou lásku, která se na vás ve slunečních brýlých usměje a tak jí to sluší. Je vám dobře, ale ještě to v ten okamžik nedoceníte.

Ten okamžik doceníte za pár měsíců v práci, kdy na tu chvíli vzpomenete a dojde vám, jak byla úžasná.
Ten okamžik doceníte, až se jednoho dne na svou lásku zadíváte a vzpomenete si na všechny krásné chvíle – ten okamžik bude mezi nimi.
Ten okamžik doceníte, až do vašeho okna usedne černý slavík a zazpívá píseň chmurnou, že se vám stáhne žaludek. Rozhlédnete se po bytě a on potemní, protože tam budou chybět věci vaší lásky. Její spodní prádlo, jeji trička, její mikiny, co byly roztahané po celém pokoji… Přesně v tuto chvíli ten okamžik doceníte nejvíc.
A přesně v tu chvíli vás ten okamžik donutí usedavě vzlykat – a jestli ne nahlas, tak o to bolestivěji uvnitř.

Mluvím tu o špatných věcech, protože ty se nevyhýbají ani Scheizaeli Hovnivcovi, tomu, který jde nad osudy.
O špatných věcech, kterých je občas hodně. Každá ta věc je jak pupínek, co vám vyraší někde na těle.
Krásný princ, který se nemusí ohlížet má nejprve pár pupínků na místech, kde to není vidět. Může dál jít nad osudy a smát se pupínkaté bábě dopíjející zbytek vína z krabice.
Potom je těch pupínků víc a už nejdou úplně tak schovat, už jsou trochu vidět, ale asi tak jako na každém. Ještě je to dobré, říkáte si, ještě je to dobré.
Potom už se dělají tak, že se je ani nesnažíte schovávat a občas si řeknete „pořád ještě žiju“.
Každá špatná věc – od zjištění, že není Ježíšek a ani Bůh a že zlo nemusí být potrestáno a že nestačí žít podle svého svědomí aby bylo vše ok a že všichni nemají stejné šance a nejsou si rovni, přes první lež ve vztahu (ať už vaší nebo vašeho protějšku), přes podvod, přes činy v opilectví, které není ničím krásným, ač je občas hloupě uctíváno pro svou dekadentnost, až k věcem mnohem temnějším – každá taková věc nechává na vašem těle pupínky.

Vy si ty pupínky můžete nechat. Můžete s nimi žít. Můžete se jimi nechat prorůst jako ta bába.
Ale existuje cesta, cesta cestička, jak je léčit. Nejde to úplně, je to jako rakovina nebo aids, můžete zmírnit příznaky, téměř je doléčit, ale do konce života budete vědět, že tam jsou.
Ale i to zmírnění příznaků, potlačení, zahnání někam do krajů, kde neškodí – i to je obrovský rozdíl oproti tomu, když sedíte pupínkatí na lavičce a dopíjíte víno z krabice.

Jediné, co pro to musíte udělat, je ty pupínky přijmout. Své chyby přijmout, přiznat si je a cizí chyby přiznat jim. Jako biblické odpuštění, ale hnědořiťské, tak trochu. Není to lehké, protože ty věci jsou tak čerstvé a tak bolí – a s tím rozumem nic neuděláte a drogy vás pošlou akorát do záhuby.

Vezmete papír a pero plněné hovny a píšete. Podíváte se zpět na ty příběhy, na ty pupínky a píšete je na ten papír. A vidíte, jak se mění v příběhy. Najednou, uvězněny na papíře, nejsou tak zlé. Najednou tak nebolí. Najednou, z té obrovské bolesti, která byla jenom vaše, jste udělali jednu z malých bolístek mezi mnoha bolestmi. Poslali jste své pupínky, až doteď výjimečné jedináčky, co si kralovaly na vašem těle, prožíraly ho a nikdo na ně nemohl, poslali jste je do země pupenů, kde jsou malými pupínky proti všem těm velkým.

Čtete ten příběh a vaše mysl zůstává čistá, alespoň tak, jak to je to možné. Je to jako relaxace – slyšíte? někde zpívají ptáci, je to melodický zpěv a támhle teče nějaká bystřina nebo malý potůček… zurčí, zpívá a do toho vůně kvetoucích stromů. lehký větřík škádlí listy břízy a ty, světlé, ve své kráse, jak se bílá bříza pne k nebi, odráží paprsky slunce a světélkují, blyští se a jsou tak nádherné… a vy si lehnete do toho potůčku a ten z vás smývá tu špínu, vaši špínu, cizí špínu… očišťuje vás pro další život, abyste do něj vykročili směle, plni předsevzetí a síly je plnit – je to jako relaxace, očištění vaší mysli. Transformace pupínků na papír.

A co víc! Až si někdo ty pupínky vezme a jako slepec po tom papíře bude šátrat, číst pupínky, bude obdivovat toho dekadentního opilce, který to napsal. Uvidí bolest ukrytou v pupenech.

Příběhy jste a v příběhy se obrátíte. Život není těžký – jde o to se narodit, trochu žít, mít co jíst, co pít, trochu se bavit a nakonec zemřít. Je to vlastně velice jednoduché.
Řekněte mi ale potom, mí Hnědořiťští přátelé, kde se kurva pořád ty pupínky berou?

Scheizael Hovnivec | 5. 7. 2010 Po 13.16 | Art | 2 ejakuláty | 115x

Výsledky voleb 2010 a Hnědá koalice

Protože Hnědé Řitě jsou web plný patriotů, kteří na ta česká hovna nedají dopustit, musíme komentovat také dění v České Republice.

Česká Republika je zajímavá tím, že dříve byla Československá. Jak ten název vypovídá, lidi té země byli rozděleni na dvě části. Na českou a slovenskou. Česká byla trošku upřednostněná, jak už název napovídá. Protože jinak by to byla Slovenskočeská republika. Další věci byla, že hlavní město Československa byla Praha a ta je umístěna na území Česka. Slovensko mělo takový pocit, a Hnědé si myslí, že oprávněný, že by mu bylo líp samotnému. Tak se oddělilo a vznikly dva státy. Český a Slovenský.

Tak, na Českou Republiku jsme si trochu posvítili a pro jistotu do toho nebudeme tahat Moravu. A Slezsko.

V roce 2010 se konaly volby v České Republice. Volby jsou důležité, protože určují, kdo bude dostávat úplatky. Lidé, kteří chtějí být u moci, se sdružují do stran. Tyto strany potom kandidují do voleb a snaží se lidi přesvědčit, aby jim dali hlas. Každý člověk má jeden hlas a některý z ních má i penis. To je důležité, bez penisů by byl svět smutnější a Hnědé by přišly o seriózní námět.
Strany potom přesvědčují lidi a to stojí dost peněz. Nakonec v den voleb jdou lidi, co se stanou ten den voliči (penisy jim zůstávájí; alespoň těm, kteří je měli; některé ženy si penisy na ten den připínají) k volbám a dají někomu svůj hlas. Ty hlasy se potom sečtou a zjistí se, kolik jich kdo dostal. Těm potom lidi dají nějaké peníze, aby se zaplatilo to, jak je přesvědčovali. Čím víc lidí přesvědčí, tím víc peněz dostanou. Dříve směli být voliči jen lidé s penisy, nyní mohou být voliči i lidé bez penisů a dokonce i lidé s připnutými penisy.

Neotálejme již a pojdme k meritu věci. Víte, že Hnědé Řitě jsou většinou apolitické, ale občas jsou i politické. Například vám přednesli 10 dobrých důvodů, proč nevolit ČSSD.

Bohužel, tyto rady úplně nezafungovaly, protože ČSSD dostala hlasů hodně. Potom ještě ODS a komunisti. Komunisti tu byli dřív a pořád tu jsou. Hnědé si myslí, že je to proto, že v každém z nás je malý komunista. Tak jako když má někdo malý penis, tak stejně má kus penisu schovaný v těle. A ten penis se dá zvláštními praktikami vytáhnout, takže je potom venku větší. Stejně tak je to s malým komunistou, ten je také schovaný v lidech a dá se vytáhnout. Akorát na rozdíl od penisu, který když je větší tak způsobí partnerovi větší vzrušení, komunista žádné vzrušení nezpůsobuje.
Komunismus je úlet, ale těžko se to vysvětluje. Protože na argument „dřív měl každej práci a dneska je to samej feťák nebo tunelář“ se celkem špatně argumentuje. Pokud mám argumentovat proti komunismu, raději si pod stolem honím péráka a myslím na něco hezkého. Nakonec, až ten člověk domluví, moudře pokývu hlavou a řeknu mu, ať chvíli počká. Potom si sednu do stroje času, vrátím se a zařídím, aby tu byl komunismus. A když se vrátím, tak mají všichni radost, protože pivo je levné a soused, kterému jsme záviděli superba teď má naleštěného trabanta.
Nepříjemným překvapením je velociped ve vlastní garáži. Dovedu si v té věci představit onanovat, ale brutálně souložit s dvoumetrovým černochem s třiceticentimetrovým penisem – no možná taky.

Protože stále platí redakční limity na délku článku a povolené množství paliva do stroje času na jeden den, musím nechat zbytek článku na jindy. Příště si povíme něco o nových politických stranách v České Republice, to jsou TOP09 a Věci Veřejné. Možná popíšeme i techniky onanie používané při vyslýchání zajatců ve středověku, dnes jsou považovány za utajovanou praktiku spolku kameníků.

Scheizael Hovnivec | 23. 6. 2010 St 23.03 | Loseři., Malí zmrdíci, Pro kokoty | 1 ejakulát | 169x

Zemřel Filip Sklenář

Filip Sklenář, který na Hnědých Řitích vystupoval zejména pod přezdívkou LIBERO, zemřel mezi svátky koncem roku 2009.

Taková zpráva se nepíše snadno; mezi dalšími hnědořiťskými texty – které jsou občas k pousmání, občas k zamyšlení, vždy však s notnou dávkou fikce, která protkává skutečnou realitu a dává jí tak nádech odrazu skutečného života – mezi těmito texty působí tato zpráva až surově opravdově.

Filip byl člověk, který obdivoval jednoduchost. Obdivoval krásu a přímost jednoduchých pocitů. Vždy dal přednost živelnosti nespoutaného a opravdového života před vyšamponkovanou virtuální realitou připravenou světem, jak ho většinou známe teď. Kdysi mi napsal, že vždy raději bude balit kluka v zapoceném dresu ve vesnické hospodě, než dokonale oděného, navoněného krasavce v gay klubu – byť by to bylo stokrát lehčí.

Nikdy se nezhlédl v běžném životě a normách společnosti, což mu zavřelo mnohé dveře; přesto toužil po ocenění, přesto si přál, aby byl hoden obdivu ostatních. Získat a ztratit přátele pro něj bylo téměř na denním pořádku, což byl bohužel i důvod Filipovy další neaktivity na Hnědých. Přesto zde zanechal několik komentářů a v řadě neposlední svou Ódu na prdel.

Nebudu dále popisovat dekadentní způsob Filipova života ani jeho život jako takový – na internetu je Filip dostatečně dohledatelný. Pouze mu přeji, aby tam, kde je, na něj čekalo spoustu mladých chlapců s postavenými velkými penisy; ochotných s ním oduševněle promlouvat, oddávat se všemožným sexuálním hrátkám, učit se od něj a učit jeho.

Myslím, že tam právě spolu dostavěli svůj první příbytek ze dřeva a slámy, vypěstovali první sazeničky marihuany – a teď leží nazí rozvaleni na večerním slunci, zlehounka masturbují a těší se, co přinese další den.

Scheizael Hovnivec | 12. 1. 2010 Út 22.13 | Medailonky | 1 ejakulát | 356x

Hnědé Řitě - nejlepší z vánočních konzumů

Kundohlt si hltnul mrdky a podíval se k nebi. Vánoční hvězda svítila a nutila vločky padat ladným pohybem, dost pomalu, aby ho dovedli ztvárnit přiopilí malíři na svých plátnech, pomalí básníci ve svých téměř rýmujících se výtvorech – ale dost rychlý na to, aby stihl dopadnout a následně rychle roztát na nose Hnědopruhovi.

„Vločky jsou bílé.“ řekl moudře Hnědopruh a Prdelní Díra přikývla.

„A koníček má velký penis.“ dodala Prdelní Díra ne zcela k tématu.

„Kdybychom ještě měli stroj času,“ zamyslel jsem se já, Hovnivec, „mohli bychom se podívat do minulosti na zrození Krista.“

„Ale Hovnivče,“ řekla Prdelní Díra, „Tys přece u zrození Krista byl!“

„A kdy?“

"Tady http://hnederite.cz/index.php?text=46-josef-a-marie-prdelocisticovi-s-laskou " odpověděl Hnědopruh.

Tento text nemá říci nic nového, jen připomenout, že Hnědé Řitě už jsou tu s námi tolik let, že jejich redaktoři stihli zažít snad všechna zajímavá dobrodružství. Pro vás to neznamená nic, než že se můžete těšit na nové skvělé příhody, které sice nebudou tak napínavé, ale budou zase poučné.

Jedno se nemění, Hnědopruhův hnědý pruh a péro zastrčené v řiti mastodonta, který vám tvrdí, že je svůdná domina. Chvilku jste mu uvěřili a péro je uvězněné. Šlo to rychle, že?

Scheizael Hovnivec | 26. 12. 2009 So 18.02 | Loseři., Pro kokoty, Malí zmrdíci | 4 ejakuláty | 446x

Nostradamus, konec světa a další předpovědi vytažené asi z prdele

Povím vám příběh z doby, kdy ještě fungoval stroj času a redakce Hnědých Řití se vracela do minulosti, aby ji zkoumala, měnila ve svůj prospěch, užívala si v ní, nebo způsobovala rozvraty časových linií. Například Hnědopruh už tolikrát mluvil se svým já z minulosti, že už ho vůbec nic nemohlo rozházet. Časová kontinuita to musela vzdát a najít si dimenzi, kde ještě neexistoval stroj času. Být to ve filmu, tak Sean Connery řekne něco ve smyslu, že Hnědopruh je pěkný kokot.

Poslední dobou vídáme filmy o konci světa. Také o koncích světa slýcháváme a víme, že konec světa byl již několikrát předpovězen.

Víte například, že Nostradamus úspěšně předpověděl několik událostí, které již proběhly. Například druhou světovou válku a její průběh. To nás ale tolik nezajímá, protože to už se stalo. Podívejme se spíše do budoucnosti. Nostradamus předpověděl třetí světovou válku. A to na konec roku 2011. To už se skoro blíží a už dlouho žádná válka nebyla, tak proč ne.

Bavili jsme se tuhle při honění nad pornem s třemi černochy a flekatým psem dalmatinem v redakci Hnědých Řití o tom konci a řekli si, že už moc času nezbývá. To ještě stroj času fungoval. Po pátém stříkání jsme se rozhodli, že se na celou věci podíváme zblízka.

„Třeba tam potkám sám sebe.“ Radoval se Hnědopruh, kterému nedošlo, že v době Nostradama ještě nežil. Tudíž se tam potkat nemůže. Jenže to jsme ještě nevěděli, jaké nám minulost chystá překvapení.

Přistáli jsme strojem času kousek od obydlí, kde žil Nostradamus. Došli jsme až k němi a když jsme vešli dovnitř, seděl tam na křesílku Hnědopruh.

V minulosti se setkáváme občas i s králi. Bohužel minulost nebyla tak dokonalá jako současnost, tak jsou občas kostkovaní.

„Ahoj,“ pozdravil nás vesele.
„Narušení kontinuity času!“ vykřikla Prdelní Díra. „Hnědopruhu nedívej se.“
„Pohoda, " řekl druhý Hnědopruh. Že to byl Hnědopruh jsme poznali snadno, honil si péráka a měl na zádech Hnědý pruh.
“Ničeho se nebojte, já jsem Hnědopruh z budoucnosti.„
“No to my taky." odpověděli jsme po pravdě.
„Ale já jsem z větší budoucnosti!“ zavrtěl nespokojeně hlavou druhý Hnědopruh.
„Není žádná větší a menší budoucnost!“ vztekla se Prdelní Díra.
„Zažil jsem to, co vy ne.“ řekl Hnědopruh a tím to trochu objasnil.

Druhý Hnědopruh nám potom vyprávěl, co jsme svou návštěvou u Nostradama ztropili. Že jsme změnili časovou kontinuitu, protože jsme nenašli žádný důkaz, že by se Nostradamus chystal předpovědět třetí světovou válku, tak jsme mu tam podstrčili papír na který jsme napsali předpověď na třetí světovou válku na 2011. Mysleli jsme si, že na to Nostradamus zapomněl a tak abychom uchovali časovou kontinuitu, udělali jsme to za něj.

Jenomže když jsme se vrátili zpátky do našeho času a honili si péraky, došlo nám, že jsme možná udělali špatně.
„Co když Nostradamus, který jinak předpovídá dobře, žádnou válku předpovědět nechtěl, protože žádná být neměla. A ta předpověď je jenom díky nám?“ zeptal se Hnědopruh.
„To je divné, jaktože bychom před cestou do minulosti věděli o tom, že Nostradamus předpověděl válku, když ji vlastně nepředpověděl?“ zeptala se Prdelní Díra.
„Protože jsme tam podstrčili ten papír, takže jsme si mysleli, že to předpověděl.“ odpověděl rozšafně Hnědopruh a z péra mu vycálka mrdka.

To nám dávalo smysl, i když nám tam pořád něco nesedělo. Asi jako když s vámi v Amber salónku pro business třídu v letišti Sheremeteyevo sedí člověk se sedmi chapadly. A všechna jsou zelená, jenom jedno žluté.

Proto jsme se rozhodli vrátit do minulosti znovu a zabránit tomu, abychom tam ten papír dali.

„Takže když teď ten papír sem nedáme – " řekla Prdelní Díra druhému Hnědopruhovi.
“Ale my sem žádný nechtěli dát." namítl první Hnědopruh.
„Rozhodně nebudeme měnit časovou kontinuitu.“ rozhodl jsem já, Scheizael Hovnivec.
„Jé,“ usmál se první Hnědopruh, který právě ejakuloval, „zastříkal jsem proroctví o válce v perském zálivu!“

V tom do místnosti vstoupila postava. „Pánové, já jsem Hnědopruh z ještě větší budoucnosti. Ten papír sem musíte dát, neptejte se proč, ale musíte, jinak se naruší kontinuita.“
Začínalo to být zmatené.
„A pospěšte si, venku postává Hovnivec z ještě dvakrát větší budoucnosti, aby sem podstrčil papír o legalizaci marihuany.“ dodal Hnědopruh, aby nás popohnal.

Nakonec jsme si sedli do stroje času a vrátili se zpátky do naší doby. Žádný papír jsme nepodstrčili, ale nemůžeme slíbit, že to v budoucnosti neuděláme. Teď se o té válce ví, tak jsme to asi udělali.

Závěr se z toho dá vyvodit jediný, totiž že jsme se vrátili do minulosti tolikrát, že už ani sám časoprostor neví, co je vlastně realita a co fake. Proroctví se tudíž naplnit může a nemusí, a když se nenaplní, můžeme to z budoucnosti zase změnit, pokud opravíme stroj času.

Jediné, co tak zůstává konstantní a neměnné, je člověk se sedmi chapadly v Amber salonku na moskevském letišti Sheremeteyevo. Jediná jistota v tomto překombinovaném světě.

Scheizael Hovnivec | 28. 11. 2009 So 16.04 | Loseři., Pro kokoty, Malí zmrdíci | 4 ejakuláty | 1244x

Přes zdi a pod vodopádem

Byla to zvláštní situace, Olaf stál v příkopu s vodou a plakal, držel se za ten svůj krásný obličej, skoro bych věřil, že se mu rozpatlá jak namalovaný, pod tím přívalem slz, skoro bych věřil, že se smaže a nebude to už on.

Scheizael Hovnivec | 17. 11. 2009 Út 02.03 | Art, Gay Art, Loseři. | 2 ejakuláty | 333x

Primitivismus a arogance

Abych uvedl vše trochu na pravou míru. Nikdy jsme neodsuzovali lidi, kteří byli jednodušší. Smrdělo nám, když byli arogantní, občas tak, že jsme se vedle nich museli vysrat, aby naše hovna přesmrděla smrad jejich arogance.

To, že jsou lidi jednoduší a nemají svoje rozlišovací schopnosti nastavené tak jako vy neznamená, že jsou méněcenní. Uznáváme mezi lidmi v podstatě rovnocennost.

Jednodušší lidé vám nemusí vadit a nemusíte se smát jejich hlouposti. Bohužel, problém nastane, když se sejdou u lidí dva atributy – jednoduchost a set ambicí.

Cílevědomý a ambiciózní jednodušší jedinec (také kokot, čurák, zmrd, vymrdlá játra s hnisem z vagíny mumie Tutanchamonovy sliznice) se pro vás může stát velkým problémem, zvláště pokud se dostane do nějaké pozice, kdy nad vámi má nějakou moc.

Zažíváte to denně, všechna ta mikronasrání, kdy někdo, kdo je proti vám absolutní nula a měl by žrát hovna co odpadnou z prdele jedinců, kteří je předtím sežrali z vaší prdele, kdy tento absolutně bezvýznamný tvor svírá ve svých rukou moc neviděnou. A to v podobě piva do kterého vám naplival, formuláře, který vás nechá celý přepsat, zablokovaného účtu na debilním komunitním serveru… Jen proto, že jste se dotkli jeho nejnižších pudů, jen proto, že on vás teď strčí do kapsy a ukáže vám, kdo je tady pán.

A rozdíl mezi vámi a jím je, že vy v tu chvíli nemáte nejmenší důvod snažit se ho na jeho písečku zlikvidovat. Mohli byste to jeho pivo vzít, odejít s ním na záchod, nasrat do toho půllitru, napochodovat do kuchyně, půllitr se zbytkem piva a hovny hodit do obrovského hrnce plného guláše na svatební hostinu a utéct. Jenže – budete to všechno dělat kvůli pivu, do kterého vám naplivali?

A dostáváme se k meritu věci.

Pro nás je také těžké stále přijímat tyto útoky nejrůznějších pičusů. Sere nás to. Občas tak, že cítíme bezmocnou nenávist a chceme vzít nejbližší předmět a dotyčnému rozflákat obličej. Jenže hned nám dojde, že to by bylo přece jen poněkud přehnané.

Jenže, není vítězství bez boje.

Primitivové jsou fajn, dokud se z nich nestanou ambiciózní jedinci s mocí.

A, přátelé naši, jak jsme zjistili v redakci Hnědých, zmrdští primitivové získávají převahu nad ostatní populací. Nezničíme je tímto textem. Nezničíme je ani každodenní masturbací nad obrázky sloních samic. Ne, ani to nepomůže.

Zničíme je každodenním bojem. Musíme se jim postavit tak, že se zaleknou a uvědomí si, kde je jejich místo.

Stanou se z nich zpět ti primitivové, které můžeme ve svém životě přijmout a trpět je. Ale už si od nich nenecháme srát na hlavu. Tedy, v případě, že nás to nevzrušuje. Pokud nás vzrušuje, když nám primitiv sere na hlavu, necháme si na ni srát. Otázka je, jestli tekutou, nebo pevnou stolici, ale to je na jiný článek na Hnědých.

Závěrem bych rád uvedl, že článek nepřináší nic nového. Slouží jako draft osnov občanské výchovy na základních školách. A také je možné si u něj honit. Já jsem to udělal třikrát. Vzrušují mě želví krunýře, tak jsem si otevřel stránku se želvími krunýři, na jeden se díval, představoval si želvičku a u toho si to dělal.

Trochu jsem si stříknul na notebook, ale to nevadí. Dobrou noc!

Scheizael Hovnivec | 10. 9. 2009 Čt 00.39 | Loseři., Malí zmrdíci | 3 ejakuláty | 657x

Psaní Lee

Věci které byly a které budou se mi rovnají v hlavě, ale už nezapadají tak jako když složíte rubikovu kostku. Padají tam tak nějak samy, bez ladu a skladu a vůbec ne, tak jak bych chtěl.

Je to už nějaký čas, co jsem odešel a opustil Lee. Netušil jsem, jakou zkázu tím způsobím a že mě půjde hledat. Myslel jsem, že se její život zklidní, ona půjde dál světem spokojeně, časem si najde partnera s kterým bude šťastná. Myslel jsem, že jednou, až budou na svém letním sídle, já tam na ní počkám a pozdravím se s ní, jako vzpomínka na doby minulé. Že ještě budu v jejím srdci, to jsem si myslel. A ona mě odmítne, protože bude mít novou budoucnost v tom přepychovém sídle, kde bude se svým manželem, kterého bude tolik milovat. Bude dál šťastná, byť se smutkem v srdci po mně.

Jenže jsem se spletl. Nebo možná ne, nespletl, možná jsem se chtěl spléct. Znal jsem srdce Lee, věděl jsem, jaké je. Asi jsem od začátku věděl, co se bude dít. Věděl jsem, že v jejím srdci už budu navždy.

Věděl jsem, že bude spát s jinými muži, tak jako já. Věděl jsem, že sex je pro ni jen uspokojení potřeb, že to je něco, co v životě trochu za něco stojí. Pro ni.

Někdy si při tom přišla jako děvka, někdy o to škemrala, někdy to měla s těmi, které nechtěla. Ale stále šla a hledala mě, tak dlouho, až ji to zničilo.

Scheizael Hovnivec | 24. 7. 2009 Pá 19.13 | Art | 0 ejakulátů | 371x

Jak se zbavit cucfleku

Hnědé řitě vám přinášejí různé rady a učí vás, jak správně žít život. Někteří si radami z Hnědých život zkazili, ale to je jenom dočasné a navíc je to jen zdání. Protože aby něco nového začalo, je třeba vykydat ten rozbujelý hnus, který tam byl předtím.

Kamilova oblíbená hra byla Antiriad. Vzrušovala ho potvora v druhém patře, vždycky si došel pro létající skafandr, doletěl k ní a honil si péráka.

Uvedu příklad. Kamil byl mladý pětadvacetiletý muž. Než přišel na Hnědé, tak byl začínající doktor v nemocnici. Neměl moc vysoký plat, ale těšil se, že se mu zvedne a že si ho ostatní budou považovat. Také věřil tomu, že doktoři mají úspěch u děvčat, protože prý vědí kam sáhnout a jak udělat děvčeti dobře. Ale úplně jinak, než normální lidi. Protože doktor ví, jak děvče dostat do stavů maximální euforie, jak si z ní udělat svou poslušnou sexuální děvku, která přiběhne na zapískání. Kamil si představoval, že takových děvek bude mít tak deset, budou ho obletovat a sexuálně uspokojovat. Realita byla taková, že na Kamila v práci křičeli, práce doktora mu dvakrát nešla, večer po výplatě se v baru opil a snažil se budit dojem bohatého doktora. Pokuřoval si doutníčky a svět byl jeho.
Ve skutečnosti tam seděl, vrhal lascivní pohledy na ženská poprsí (kam se díval bylo všem jasné), po pár panácích měl oplzlé a nechutné narážky a dívky se mu vyhýbaly obloukem. Kamil si to dělal pak sám a hledal na netu nejrůznější sexuální praktiky sebeuspokojování. Protože po čase honění péráka nestačí. Potom je to pro vás jako dát si cigaretku. A když takhe kouříte dvě krabky denně, tak už z toho honění takovej orgastickej pocit nemáte.
Článek jak se udělat bez honění byl pro Kamila inspirace. Přečetl i další články a došlo mu, že je bezcharismatický nezajímavý loser, který bude žít nudnej život, po třicítce pomalu začne být všem u prdele, vybuduje si trochu jméno v místní nemocnici a po čtyřicítce bude zapšklý, debilně a nevtipně sarkastický doktor, který všechny sere.
Rozhodl se s tím něco udělat. A jak radí Hnědé, začátek je vykydat ten humus, který je k sobě spojen divným slizem, ve kterém se občas najde kousek masa, víčko z propisky nebo kus hlenu náctileté sousedky, která si to dělá plyšákem.
Kamil začal kydat. Trošku zarostl, nehcal si narůst delší vlasy.
Začal číst dekadentní poezii.
Když mu došlo, že dekadentní poezie je o hovně, věděl, že je na správné cestě za hnědořitským poznáním.
Do práce chodil dál, přece jenom zdroj peněz je potřeba. Ale naučil se hledět za horizont. Vedl U Žaludů sáhodlouhé debaty s Hnědopruhem.
A začal šukat psy.

Scheizael Hovnivec | 1. 5. 2009 Pá 13.08 | Loseři. | 2 ejakuláty | 2570x

Hovnivec v březovém hájku

Březový háj do kterého došel Hovnivec

**Scheizael Hovnivec je v minulosti. Cestoval tam strojem času, ale ten se porouchal.

Svůj černý kabát dal bezdomovci, svou víru v sebe dal těm, kteří ji byli schopni využít.
Oblečený v trochu ošoupané kraťasy, světlou košili.. s delšími vlasy by v něm teď Hovnivce nikdo už nehledal.**

Scheizael Hovnivec | 26. 4. 2009 Ne 21.45 | Art | 0 ejakulátů | 494x

Prohoňte se do rána

Ano, jsem to já, Scheizael Hovnivec, ten, který se ztratil v čase.

Neprošel jsem zemí zaslíbenou, vlastně ani nevím, co to je.

Sedím teď na nějaké skále, mám na sobě kostičkovaný kraťasy a světlou košili. Svítí sluníčko. Kraťasy mám jen tak ledabyle stažený, pozoruju krajinu, dívám se do dáli. V ruce držím péro a lehce ho honím.

Upozornění : Zbytek článku obsahuje informace o pejskovi, který byl oběšen na tkaničce, proto ho raději nečtěte.

Scheizael Hovnivec | 31. 3. 2009 Út 20.32 | Loseři., Malí zmrdíci, Pro kokoty | 1 ejakulát | 559x

Zadušená

Vyšly mi vstříc malinké obláčky podivného prachu.

Zprvu jsem je vdechovala, ale pak mi bylo nevolno.

Začínala jsem se dusit, myslela jsem, že pomůže, když si zakreju ústa šátkem. Ale nepomohlo. Dusila jsem se dál.

Potřebovala jsem pomoc. Začala jsem volat… Volala jsem, ale ten hajzl snad neslyšel nebo co a já už skoro nedýchala.

U mrdky natřikrát spolknutý a vychcaný… pičo, pičko, takže takhle já tu chcípnu.

Ty baráky se nade mnou tyčí, čumí tam nahoru, jsem pro ně jenom hovno, protože oni jsou baráky. Velký, zkurvený – pardon, zgurvený.. baráky. Neuměj nic, jenom smrdět, ale přesto maj tolik drzosti.. nebo snad jsou tak silný, že pro ně můžu bejt jenom obyčejný hovno, který je jim u prdele víc než jejich vlastní hovna, který vyserou.

Já, Lee.

Já, Lee – kurva! Je to už trošku slyšet?

Lee! LEE!

Do prdele.. furt jsem těm barákům u prdele a nikdo si mě nevšimne a zhebnu tu v prachu..

Už nepohrdnu ničím, ani tím starým dědkem co jde kolem. Jo, můžeš mě omrdat, můžeš mě mít napořád, budu ti vařit a každej den ti kouřit tvoje starý péro, objímat tě před spaním… stejně pro tebe budu jenom děvka, protože si mě přestaneš vážit.. i když jsem baba, o který se ti nezdálo. JEN MI KURVA POMOZ! Jen mi kurva pomoz, ať se nezadusím.

Scheizael Hovnivec | 12. 1. 2008 So 19.44 | Art, Gay Art, Pro kokoty | 725 ejakulátů | 10307x

Masturbiacity

Zvyšte počet obyvatel města MasturbiaCity nebo zlepšete jeho průmysl. Stačí kliknout na odkaz!

Scheizael Hovnivec | 4. 1. 2008 Pá 18.22 | Pro kokoty | 297 ejakulátů | 3195x